Aby mohl jít kovový výrobek do prodeje, musí být nejprve náležitě ošetřen jeho povrch. Jak takový proces probíhá? O tom si povíme v následujících řádcích.
Způsoby provedení povrchové úpravy
V současné době jsou využívány dva základní typy technologií povrchové úpravy kovových produktů zahrnující:
• povlakování anorganickými hmotami
• povlakování organickými hmotami
Jednotlivé procesy, které jsou zahrnuty pod zmíněnými technologiemi, se chronologicky člení na několik fází. Jsou jimi ošetření povrchu (mechanické či chemické) sloužící k přípravě povrchu pro nanesení ochranné vrstvy, a následné provedení konečného povlaku. Jeho nanášení (v závislosti na konkrétním typu ochranné hmoty) je realizováno následujícími způsoby:
• chemicky
• pokovením
• nanášením pigmentového nátěru se specifickými vlastnostmi
• povlakováním přírodními nebo syntetickými kaučuky (povlakování kovů)
• povlakováním plastickými hmotami
• smaltováním
Výhody a nevýhody technologií úpravy povrchu
Povlakování kovů, fosvátování a další způsoby úpravy povrchu jsou typologicky odlišné zejména svojí účinností, vzhledem, drsností a tvrdostí výsledného povrchu. Při chemické úpravě povrchu vzniká tenká antikorozní vrstva zprostředkující protikorozní schopnost, u níž je zachován kovový vzhled a lesk materiálu. Pokovování je zase proces, při němž je povrch obrobku opatřen tenkou kovovou vrstvou odlišných vlastností. Jeho výhodou je především nízká konečná hmotnost produktu a velmi dobrá odolnost.
Smaltováním je pak povrch produktu opatřen silnější keramickou vrstvou ustálenou termickým působením. Povrch je velmi pevný a odolný. Povlakování kovů organickými hmotami (asfalty, kaučuky, polymery) přírodní nebo syntetické báze (teflonování, povrchová úprava výrobků fluoroplasty) bývají narozdíl od předchozích typů dočasné a vyžadují obnovování. Povrchu však zprostředkují výjimečné vlastnosti zejména s ohledem na vzhled, barevnost či lesk.
